This year’s Dean’s elections were influenced by events which took place two years ago at the Institute of Communication Studies and Journalism (ICSJ) involving publication in journals indexed by Beall’s list. Doubts about the adequacy of the reactions to this and other related situations by the Institute’s management were again raised. We present here the answers to key questions as well as links to relevant documents (we apologize that these are mainly in Czech). We do so in order to clarify the chronology of events and reconfirm that the problems were resolved at that time. The time sequence shows, for example, that the intention to reduce funding of Dr. Václav Štětka’s research group PolCoRe came prior to his criticism and thus invalidates claims that Štětka was punished for it.
How did the management of the Institute react to the new problem?
In May 2015 Dr. Irena Reifová presented partial information about so-called predatory journals and mentioned the publications of Dr. Wadim Strielkowski to the Institute management. When asked what steps had been or were to be taken to resolve the issue, she was unable to answer and refused to work on finding a solution and denied any responsibility. Later, she resigned from her position as the Institute’s Scientific Secretary. It was during this time that the preparation of publication rules began. I took an active role in discussing the situation with many experts, keeping both the Institute management and Faculty informed throughout the process.
I also sought to address the concerns presented in an open letter of seven Institute employees against the publications of Dr. Strielkowski that came in the middle of June 2015. My research, the results of which I reported to the management of the Faculty, revealed further facts which had gone unmentioned in the open letter (e.g. false affiliation of Emily Welkins). I contributed new points to the almost finished Rules for publishing activities. The resulting ICSJ Publication Rules published on 20th August 2015 complied with the requirements of the Charles University Main Library and was more stringent than the valid methodology. This measure by the Institute preceded the same step at the Faculty level by more than three months.
I repeatedly and unambiguously denounced any unethical publishing practices on numerous occasions, including meetings of the management of the Institute, departmental meetings, the discussion with the above mentioned 7 employees and the members of the Institute’s management on 25th August 2015 and the public discussion about the ICSJ’s research and science with students and employees on 18th November 2015. I also consistently raised student awareness of the existence of problematic journals in seminars and warned them before publishing in such journals, something that I continue to do. I repeatedly openly addressed and commented on the situation both on my official Facebook website (here or here) and in newspapers.
The above documents as well as records from the Institute’s management meetings confirm that I did not play down the problem but rather, quite the contrary, I took immediate steps to resolve the complicated situation and arrived at a solution within a couple of months (the complete records can be found here).
Did I personally publish in journals indexed by the Beall’s list?
Unfortunately, I published two articles in journals found on Beall’s list. This occurred when I had no information about the existence of journals whose quality could be questioned in the Scopus database. It is visible from my previous and further publications that I did not have troubles with finding a good publishing house for them. I would like to highlight that all my publications have been in compliance with institutional rules. Although it does not free me from responsibility when it comes to the selection of publishing platforms, I fully trusted my more experienced colleagues at that time.
Dr. Reifová (whom I consulted on my MA thesis) in her position as Secretary of Science recommended regular referencing (this document is also in English) of articles published in the Mediterranean Journal of Social Sciences among others and many texts authored by Wadim Strielkowski in the list of publications. She never questioned Scopus or WoS databases and she emphasizes the increase of publications at Strielkowski’s working place, the Department of Marketing Communication and PR. Dr. Reifová herself is the editor of a book published by Cambridge Scholars Publishing. In 2013 she invited many other colleagues to publish in this book, including myself, without saying anything negative about the publishing house. Clearly, she had no idea about these dubious or predatory publishing houses and she acted in good faith.
It’s not my intention to attack Dr. Reifová. The situation at that time cannot be judged from our current point of view. However, it illustrates the level of awareness about problematic publishers and journals at the ICSJ and the great lack of proper science policy or exact publishing rules.
I have certainly not gone unchanged by these events and all the new information I was compelled to gather. I openly declare that I am sorry about what happened; it was a very unpleasant experience. On the other hand, as a result, my specific publications were reviewed by the management of the University and nothing unethical has been found. I continue to publish in prestigious publishing houses. I have reviewed papers for journals such as Journalism Practice and Journalism Studies (both published by Taylor and Francis); I am chairing panels at international conferences and participating in international research. It may be notable that many foreign colleagues know about the “case”.
UPDATE (9th December 2017): The article published in Mediterranean Journal of Social Sciences has been quoted in Jeffrey J. Martin’s book Handbook of Disability Sport and Exercise Psychology published by Oxford University Press and also in the article Media portrayal of elite athletes with disability – systematic review published in Disability and Rehabilitation (Taylor and Francis).
Why did you reduce Václav Štětka’s appointment and why does it have nothing in common with the publishing cause?
It is not true that I punished Dr. Štětka for his critical stance. The reduction of his appointment was the result of financial considerations independent of the publishing issue. The Charles University Rector (this letter is in English) clearly identified two independent situations, and the Dean of the Faculty of Social Sciences asserted that the aim of connecting the two discussions of publications and money was to pressure me into changing my decision to reduce Dr. Štětka’s appointment.
Revision of ICSJ scientific policy appeared in my proposal, with which I applied to the Director’s position in the autumn of 2014. After audit of the activities of all employees and consideration of the budget and complicated economic situation, I had to reduce both the salaries and appointments of many colleagues. I even had to terminate a couple of employment agreements for financial reasons. I was discussing several problematic issues with Dr. Štětka during the spring of 2015, before the open letter, including the size of his salary and funding of PolCoRe group (despite the Institute’s financial problems I guaranteed only minimally reduced funding to the research group till the end of 2015, so the group could have the chance to get more intensive grant funding for its work). Negotiations with Dr. Štětka were complicated, so I offered another meeting to discuss various aspects of cooperation. He cancelled the meeting (scheduled for 15th June 2015) four days before and did not propose a new date to meet until October. In September 2015 he did not obtain a large European grant that would have funded his full appointment, and the worst variant of faculty budget construction for ICSJ was agreed upon, so I decided to reduce Dr. Štětka’s appointment from 1st January 2016 (more detailed description can be found in the Dean’s letter).
In order to better understand the decision I made: a team of PolCoRe with 5 people, not all of them with full working contracts, consumed approx. 60 percent of ICSJ’s total research money within 2013 and 2014. These costs were simply too high when we consider the group’s results and the necessity of development of other employees. And one important clarification: Dr. Štětka has never stopped working at the Faculty of Social Sciences, contrary to speculations and medially repeated untruths about his departure by 1st January 2016. At his own request, he transferred from ICSJ to the Institute of Sociological Studies, based on my agreement with its director, Martin Hájek.
Has the leave of Wadim Strielkowski not been prolonged?
Dr. Strielkowski left the Institute after the revelation of all facts on 30th September 2015 when his work contract ended. This occurred approx. 3 months after the beginning of the publishing cause. It is necessary to emphasize that the management of the Faculty did not recommend me to take immediate legal steps and support this decision by legal analysis. The decision of the CHU Ethic Committee was published a couple of months later. The information that we would wait until the decision of this Committee is also incorrect.
Was it possible to fund publications of lower quality with Faculty funding?
Contrary to my predecessor in the director’s armchair, Tomáš Trampota (2011–2014), I have never rewarded the publications in journals on Beall’s list. These rewards go back only to the previous director. Secretary of Science Dr. Reifová approved those publications to be sent to RIV (national Information Register of R&D results).
Do letošních voleb kandidáta na funkci děkana FSV UK se vklínily dva roky staré události na IKSŽ, které se týkají zejména publikování v časopisech z tzv. Beallova seznamu. Znovu ožily už opakovaně vyvrácené pochybnosti o adekvátní reakci vedení institutu a dalších skutečnostech. Zde jsou odpovědi na klíčové otázky, odkazy na relevantní dokumenty, které potvrzují řešení a vyřešení problému, i chronologický výčet událostí. Časová souslednost totiž například vylučuje, že by byl doktor Václav Štětka trestán za kritiku, protože záměr zredukovat institutové financování skupiny PolCoRe jeho kritice předchází.
Jak reagovalo vedení institutu na nový problém?
V květnu roku 2015 předložila doktorka Irena Reifova vedení institutu dílčí informace o takzvaných predátorských časopisech, na schůzi zmínila i doktora Wadima Strielkowského. Když se jí vedení institutu dotázalo, jak podezření řeší, řešení i odpovědnost odmítla a o den později na funkci tajemnice pro vědu rezignovala. Ještě ve stejném měsíci začala příprava nových publikačních pravidel, o situaci jsem jednala s řadou expertů a průběžně informovala vedení institutu i fakulty.
Stejně intenzivně jsem řešila i podnět sedmi zaměstnanců k publikacím doktora Strielkowského z poloviny června. Šetření dokonce odhalilo další, v podnětu neuvedené, skutečnosti (například falešnou afiliaci Emily Welkins). Do téměř hotových Pravidel publikační činnosti přibyly další body. Znění uveřejněné 20. srpna 2015 bylo v souladu s požadavky Ústřední knihovny UK, ale zároveň šlo nad rámec platné metodiky. A jako opatření IKSŽ předstihlo stejný krok na úrovni celé fakulty o několik měsíců.
Jakékoli neetické publikační praktiky jsem opakovaně a jednoznačně odsoudila. Kromě řady dalších příležitostí se tak stalo například na schůzích vedení institutu i kateder a na jednání se zmíněnými sedmi zaměstnanci a členy vedení institutu 25. srpna 2015 nebo na veřejné diskusi o vědě se zaměstnanci a studenty 18. listopadu 2015. Ty jsem na svých seminářích na existenci problematických časopisů dále upozorňovala, před publikováním v nich varovala a činím tak dodnes. K situaci jsem se opakovaně otevřeně vyjadřovala také na své stránce na facebooku (zde či zde) nebo v reakci v tisku.
Uvedené zdroje a konkrétní zápisy ze schůzí vedení institutu a pléna dokládají, že jsem problém nijak nezlehčovala, ale naopak jsem se do řešení komplikované situace pustila neprodleně a důsledky vyvodila během několika měsíců (kompletní zápisy zde).
Publikovala jsem i já v časopise z Beallova seznamu?
Bohužel jsem publikovala dva texty v časopisech z Beallova seznamu. Bylo to v době, kdy jsem o existenci časopisů, u kterých může být pochybnost o kvalitě, v databázi Scopus neměla informace. Nečinila jsem tak rozhodně proto, že bych měla problémy s uplatněním textů, což je zjevné z předchozích publikací. Všechny moje publikace navíc proběhly v souladu s pravidly instituce. I když mě to samozřejmě nijak nezbavuje odpovědnosti, při výběru publikačních platforem jsem tehdy důvěřovala zkušenějším kolegům.
Dr. Reifová z pozice tajemnice pro vědu ve výčtu publikací institutu od roku 2010 doporučovala k pravidelnému citování mimo jiné právě články v časopisu z Mediterranean Journal of Social Sciences a řadu dalších textů Wadima Strielkowského. Nezpochybňovala ani databáze Scopus nebo WoS, nárůst publikací na Strielkowského pracovišti, tedy na katedře marketingové komunikace a PR, vyzdvihovala. Sama je editorkou knihy vydané vydavatelstvím Cambridge Scholars Publishing, do které přizvala v roce 2013 řadu svých kolegů včetně mě, aniž by nám cokoliv problematického sdělila, nepochybně o těchto vydavatelstvích neměla tušení a jednala v dobré víře.
Nechci útočit na doktorku Reifovou, tehdejší situaci nelze hodnotit dnešním pohledem. Ale situace vystihuje, jaké bylo na IKSŽ povědomí o problematických vydavatelstvích a časopisech, jak chyběla skutečná koncepce vědy nebo přesná publikační pravidla.
Díky všem novým informacím, které jsem si musela shromáždit, a zkušenosti, je i velký rozdíl mezi Alicí Němcovou Tejkalovou v roce 2015 a 2017. A proto jasně říkám: Mrzí mě, co se stalo, byla to velmi nepříjemná zkušenost. Na druhou stranu moje konkrétní publikace následně prošly kontrolou i ze strany vedení univerzity, nebylo na nich shledáno nic neetického, a nadále publikuji v předních vydavatelstvích, recenzuji pro časopisy, jako jsou Journalism Practice nebo Journalism Studies (oboje vydává Taylor and Francis), předsedám panelům na oborových konferencích, účastním se mezinárodního výzkumu. A kolegové ze zahraničí samozřejmě celou “kauzu” znají.
AKTUALIZACE (9. prosince 2017): Článek publikovaný v časopisu Mediterranean Journal of Social Sciences byl citován v knize Jeffreyho J. Martina Handbook of Disability Sport and Exercise Psychology vydaného vydavatelstvím Oxford University Press a také v článku Media portrayal of elite athletes with disability – systematic review publikovaném v časopise Disability and Rehabilitation (z vydavatelství Taylor and Francis).
Proč se snižoval úvazek Václavu Štětkovi a proč s kauzou nesouvisí?
Není pravda, že jsem doktora Štětku trestala za jeho postoje, že snížení úvazku bylo postihem za kritiku. Rektor Univerzity Karlovy jednoznačně konstatoval, že se jedná o dvě nezávislé situace, děkan Fakulty sociálních věd upozornil, že spojení obou diskuzí, tedy o vědě a o penězích, má za cíl vytvořit tlak na změnu mého rozhodnutí snížit doktoru Štětkovi úvazek.
Revize vědní politiky IKSŽ se totiž objevuje už v mé koncepci, s níž jsem se na podzim 2014 ucházela o post ředitelky. Po auditu činností všech zaměstnanců se s ohledem na rozpočet a složitou ekonomickou situaci snižovaly platy i úvazky, dokonce jsem několika zaměstnancům ukončila pracovní poměr. S doktorem Štětkou jsem na jaře 2015 ještě před červnovým zveřejněním podnětu sedmi zaměstnanců institutu řešila několik problematických věcí, včetně výše jeho platu i financování skupiny PolCoRe (které jsem navzdory finančním problémům institutu garantovala jen v minimálně snížené výši až do konce roku 2015, aby skupina měla šanci se intenzivněji zagrantovat). Jednání s dr. Štětkou bylo velmi složité, proto jsem navrhla další schůzku k různým aspektům spolupráce. Domluvený termín 15. června však zrušil mailem čtyři dny předtím. A ač měl navrhnout náhradní, reagoval až v říjnu. V září 2015 bohužel nezískal velký evropský grant, který měl případně financovat jeho celý úvazek, a zároveň prošla pro IKSŽ nejhorší možná varianta konstrukce rozpočtu, proto jsem se rozhodla jeho úvazek od 1. ledna 2016 zkrátit (podrobněji v dopisu pana děkana).
Pro pochopení daného rozhodnutí: pětičlenný tým PolCoRe dr. Štětky spotřebovával v letech 2013 a 2014 přibližně 60 procent všech prostředků IKSŽ na vědu, takové náklady byly s ohledem na výsledky a na nutnost rozvoje dalších zaměstnanců příliš vysoké. A důležitý dodatek: dr. Štětka navzdory spekulacím a v médiích omílaných nepravdách o odchodu k 1. lednu 2016 ve skutečnosti na FSV UK zůstal. Na vlastní žádost přešel po mojí dohodě s tehdejším ředitelem Institutu sociologických studií Martinem Hájkem právě na ISS.
Neoddaloval se odchod Wadima Strielkowského?
Dr. Strielkowski po zjištění všech skutečností na IKSŽ skončil ke 30. září 2015, kdy mu vypršela stávající smlouva. Tedy přibližně po třech měsících od začátku publikační kauzy. Je třeba zdůraznit, že okamžité pracovně-právní kroky mi vedení fakulty nedoporučilo, a to na základě právního rozboru dané situace. Verdikt Etické komise UK přišel až o několik měsíců později. Ani informace, že bychom čekali až na Etickou komisi, tedy není pravdivá.
Mohly se na nekvalitní publikace čerpat finance fakulty?
Na rozdíl od svého předchůdce v ředitelském křesle Tomáše Trampoty (2011-2014) jsem publikace v časopisech uvedených na Beallově seznamu nikdy neodměňovala. Odměny za tyto publikace jdou tedy pouze za předchozím ředitelem. Dr. Reifová jako tajemnice pro vědu tyto publikace schvalovala pro odesílání do RIV.
Alice Němcová Tejkalová 